Běhání je sama o sobě vrahovina, proto smekám před těmi, kdo ještě při výchově malého dítěte jdou a dupou stovky kilometrů. My chlapečkové pak máme o lecčems přemýšlet, když nám odhodlané běžkyně dýchají na záda, aniž bychom sami byli zatíženi starostí o malého prcka v kočárku. 

Nejhorší jsou maminy, které rezignují na život, přiberou dvacet kilo a začnou chodit v teplákách. Pak se chlap skutečně oprávněně může divit, co si to vlastně vzal.

Až ženská vyprdne dítě, měla by co nejrychleji obnovit sociální kontakty a začít sportovat. Napsat si na kredenc "je to dítě, ne závaží" a "manžel je rodič, ne pitomec". Minimálně dvakrát do týdne švihnout dítě manželovi či prarodičům, jít si zaběhat, zasportovat, skočit si s kamarádkami ven, klidně na víno (ať žijí odsávačky).

Vy jste takovej opravdu lidovej, a jistě trousíte rady kudy chodíte. Máte s tím úspěch?