Kdo stále čeká na pochvalu, bude brzy zklamán

Čekáte, že když se budete snažit, druzí vás ocení? Pochvala těší každého, ale neměli bychom jí příliš podléhat, protože si tím zaděláváme na stavy nedocennění v budoucnu. A kdo ví, jestli je každá pochvala od druhé strany vždy upřímná.

ilustrační foto z internetu

Někdy je vyslovena dokonce z vypočítavosti

Ano, bohužel i takový lidé jsou mezi námi a určitě každý to někdy zažil. Dotyčný většinou sází na to, že nám svou lichotkou, kterou nás samozřejmě naladí, kam potřebuje, rozváže jazyk a my se pak svěříme i s tím, co bychom za jiných okolností třeba neřekli. Ale nebuďme hned tak podezřívaví...

Pochvala je hezká věc, ale mělo by nám být příjemnější jí rozdávat, nežli přijímat

Někdy je to opravdu těžké, protože každý z nás si z dětství nese určité křivdy a další neduhy, za které ani sám nemůže.

Tuhle jsem například četla článek, že i přehnaná chvála v dětství může mít na člověka v pozdějším věku špatný vliv. Prý je dokonce srovnatelný s absolutním přehlížením dítěte. Nad tím by bylo určitě zajímavé se zamyslet.

Je pravda, že se také někdy nechávám chválou mylně zaslepovat

Ale je nutné se proto na to podívat také z druhé stránky. Měli bychom si stále říkat, proč by mě měli ostatní stále chválit, když jsou mi rovnocennými partnery. Já přece nejsem něco méně než oni, abych jim to musela nějakým způsobem neustále dokazovat. Právě to je důvod, proč po uznání někdy tolik prahneme, že si toto neuvědomujeme.

Vidím to i v běhu

Když jsem začala běhat a závodit, možná jsem pár lidí překvapila, protože to v té době ode mě nikdo nečekal. Pak ale přišly další a další závody a lidé si postupně zvykli, že už mě na startovišti pravidelně potkávají. Už jsem se stala jednou z nich.

Člověk by si měl sebe vážit, měl by mít něco, v čem se cítí dobrý, ale neměl by čekat, že mu to ostatní budou dávat najevo. Je třeba si totiž také uvědomit, že spousty lidí by rádo slyšelo pochvalu stejně jako vy a když se jim nedostává, často vám ji ani nepřejí. A také proč by měli, když nejsou o nic horší, než vy?

K téhle malé úvaze  mě donutil můj předešlý článek

Nechci ze sebe dělat, jaká nejsem úžasná, protože takových žen, kterých se vrátilo po porodu k běhu je spousty a lepších, než jsem já. Často takhle přemýšlím havně při tréninku a říkám si, že psát o běhu by nemělo vypadat jen jako, že sbírám uznání. Spíš je to taková jakási zpověď o tom, co dělám a co mi dělá radost.

Takže uznávejme své zasloužené úspěchy, ale především chvalme druhé!