Rozlišuji jen obuv "běžeckou" a "na podpatku"

Dlouhou dobu jsem si myslela, že boty na běh příliš řešit nemusím. V módě raději volím eleganci, než funkčnost a pohodlí. Před pěti lety, kdy jsem s pravidelným běháním začala, jsem si raději koupila další jehly, než abych investovala do kvalitní běžecké obuvi. Časem se tento přístup změnil, ale výsledkem se stalo, že mám buď všechny boty vysoké a nebo na běh. 

V mé skříni opravdu dominují jen dva typy obuvi, které rozlišuji - "běžecká" a "na podpatku". A když říkám na podpatku, tak myslím i ty, které svou výškou připomínají chůdy :) Svou zálibu ve vysokých botách nezastírám. Není to tak dlouho, kdy jsem vydržela tancovat do rána na patnácticentimetrových podpatcích. Občas jsem svým nohám dávala pořádně zabrat. Do rána trpěly na jehlách a pak druhý den odběhly závod. :) 

Než jsem začla běžeckou obuv vůbec řešit, pár zkušeností s obuví jsem posbírala.

Když jsem s běháním začala, myslela jsem si, že k tomu stačí jakékoli boty do tělocvičny. Vyběhla jsem několikrát v tvrdých sálovkách, překvapena, že mě po pár kilometrech tlačí prsty. Netušila jsem ještě, že nohy mají vzdáleností tendenci přirozeně natékat. Ale protože mám nejspíš sníženou hranici bolestivosti, a i když se vyžívám ve vysokých botách, nejsem žádná fňukna. Běhala jsem tak dál. Až do doby než mne jednoho dne po dvanácti kilometrech překvapila tak ostrá bolest, že jsem po doběhnutí nemohla téměř udělat krok. Zjistila jsem, že se mi udělaly puchýře pod nehty u palců a ty nehty po několika dnech, zmodralé, odpadly. To byl důvod pořídit si konečně pořádné boty!

Když "běžecká" obuv zůstane doma

Co je nejhorší věc, která vás v závislosti na běhání občas nevyhnutelně potká a myslím, že z mých kolegů to tak má většina? Narazit na jiného běžce, když zrovna neběžíte. Pocítíte touhu hned se k němu přidat, ačkoliv ho třeba vůbec neznáte. O to hůř, když se například nacházíte někde na cestě, kilometry od domova a běžeckou obuv s sebou vůbec nemáte. 

Chlapi tohle řešit nemusí

Někdy se přiznám, že závidím chlapům, kteří chodí i do města stále ve sportovním a tohle řešit nemusí. Sportovní boty na běhání mohou nosit i k džínám a vůbec v tom nevypadají blbě. Je pravda, že čím jsem starší, tak to také tolik neřeším a klidně vyběhnu do města mezi lidi tak, jak vstanu a netrápí mě to. Zvyšujícím se věkem mi tyto rozmary připadají marnivé a už ne tolik důležité.

Ženy v kramflecích nejsou ufňukané cimprlíny

Ale samozřejmě bych lhala, že ráda neběhám  i proto, že se ve výsledku můžu pěkně oháknout i sportovně. Že krásné funkční boty a oblečky k tomu dnes přímo lákají. Lákají tolik, že byste snad i uvěřili, že se v nich nebudete potit a v botách pod sebou neucítíte jediný kamínek. Když jste ale zvyklé trpět v lodičkách a protančit celou noc, opravdu takový komfort nepořebujete. Z toho vyplývá, že ženy zvyklé "běhat" v kramflecích opravdu nejsou žádné ufňukané cimprlíny, co nic nevydrží. :) A důkazem vám může být také to, že s manželem pravidelně jezdíme na vodu,  na kolo, i do hor. Či například kydáme hnůj u koní. Podotýkám, tam to také v kramflecích raději nezkouším. :)

(Vzhledem k tomu, že dnes je už pravidelně pořádán "Lodičkový sprint" - závod v běhu na podpatcích vyšších 8 cm, tak se možná v budoucnu také zůčastním a zúročím tak "trénink", kdy jsem často v lodičkách dobíhala autobus. :))